Jdou tři chlapi do nebe a dostanou auto podle toho, jak byli věrní své ženě. První dostane trabanta, druhý fabii a třetí ferrari. Po půl roce potkají první dva toho třetího, jak smutně sedí na lávce, a ptají se ho: „Proč jseš tak smutnej, když si jezdíš po nebi ve ferrari, co bys ještě chtěl?”
„Hm, to je sice hezký, ale já jsem minulej tejden potkal manželku na kolečkovejch bruslích!”
„Co jsem ženatý, všechno je mi zakázáno. Kouřit nesmím, pít nesmím a do hospody taky nesmím,” říká Franta kamarádovi.
„No a proč neprotestuješ?”
„Protestovat taky nesmím.”
Manželka před spaním: „Co kdybys mně taky jednou řekl pár hřejivých slov?”
Manžel odvětí: „Infrazářič, léto, slunce, radiátor...”
Moje žena a já chodíme dvakrát týdně do nějaké dobré restaurace. Nejdřív si dáme aperitiv a potom obvykle místní specialitu. Při tom si užíváme příjemné společnosti. Ona chodí v úterý, já v pátek.
Potkají se tři známí, kteří často cestují po světě. Ten první povídá: „Kurnik, chlapi, platím každý měsíc patnáct tisíc jednomu detektivovi, a on pořád nezjistil, s kým je mi stará nevěrná.”
Ten druhý hned: „Já mu dávám jenom deset tisíc, ale taky nic.”
Ten třetí: „Já vím o svojí staré všecko, a stojí mě to jenom pětku.”
„Cože? Hele, neblbni, jak je tohle možné?”
„Normálka. Přijedu domů z cesty a na nádraží si koupím za pětku pivo, to vychlastám a doma zazvoním na sousedku. Ta hned otevře a spustí: Co, ty starý ožralo, vyvádíš? Já povídám: Ztichni, ty stará štětko. A ona: Co? To tvoje stará je štětka. V pondělí byl u ní Hlaváč, v úterý Prukner, ve středu hned dva - Šimurda a Zálesák, ve čtvrtek nějaký zrzavý, toho ani neznám... a já jsem štětka?”
Ptají se kamaráda: „Prý jsi naučil manželku hrát karty?”
„To je pravda, vyplatí se mi to. Včera už se mi podařilo vyhrát na ní alespoň půl své výplaty!”
Naštvaná rozespalá manželka nadává manželovi, který se dobývá domů ve značně podroušeném stavu s otisky rtěnky po obličeji: „Ty mizero... Doufám, že máš alespoň jeden dobrý důvod pro to, že se takhle zřízený dobýváš domů v šest ráno!”
„Jo, mám. Snídani!”
Ptá se paní manžela: „Pepo, co bys dělal, kdybych umřela?”
„Asi bych se zbláznil!”
„A oženil by ses znovu?”
„Takový blázen bych zase nebyl!”
Samozřejmě, že se muž zdržel, vzpomněl si ale na to, co mu manželka říkala, zul si boty, uvázal si je kolem krku, vyšplhal se po zábradlí do třetího patra a povídá vítězoslavně manželce: „Tak vidíš, přeci jsem se domů dostal!”
„To jsi měl štěstí, ty schody nechali na zítra, dneska jen natírali zábradlí!”
Potkají se dva přátelé a první povídá: „Tak jsem se konečně oženil.”
„Gratuluji.”
„Ono není k čemu, protože jsem si vzal starou ženskou.”
„Upřímnou soustrast.”
„Tak zlé to zas není, protože měla ohromný barák a tři miliony.”
„Gratuluji.”
„Ono není k čemu, protože barák shořel a peníze v něm také.”
„Upřímnou soustrast.”
„Ale víš, ono to zas není tak špatné, protože moje stará žena uhořela v tom baráku.”
„Gratuluji!”
Ptají se Havla: „Co jsi dal ženě k narozeninám?”
„Jachtu.”
„A co ti řekla?”
„Ohrnula nos a vzdychla: Václave, to jsi se letos moc nevyznamenal. Tohle je čtvrtá jachta, kterou jsem od tebe dostala. Copak bys také někdy nemohl přinést bonboniéru?”
